Využijte síly motivace

S manželem moc rádi cestujeme, a ještě když jsme neměli děti, podnikli jsme společně roční cestu kolem světa. Bylo to dobrodružství na celý život, za které jsem vděčná. Cestování vám otevře oči v mnoha směrech.

Našemu synovi je 14 let. Má svůj svět a osobně si myslím, že je tak trochu marťan. Je schopen dlouhé hodiny kreslit plánky, sledovat google mapy a vymýšlet dopravní spojení. Když byl malý, sledoval na BBC pořady o zvířatech. Láska ke zvířatům mu vydržela dodnes. Má jasno, že bude farmář, a chce žít v Irsku. Není skvělé vědět v těchto letech, co přesně chcete?

Syn není zcela studijní typ (asi to má po rodičích), ale vidím, že je to chytrý kluk, kterého zajímá moc věcí. Co ho ale ve škole nebaví, jsou jazyky. Do háje… jak na to? Tak jsme asi předali geny a samozřejmě ne ty nejlepší. Šprtat se doma slovíčka? Platíme konverzaci, ale stále je to málo, a tak nějak to pořád není ono.

Konečně jsem na to přišla.

Od mala jezdíme s dětmi na výlety, ale začala jsem pozorovat, že jemu je už Česká republika malá. Vždy je nadšený, když vyrazíme do zahraničí. V únoru jsme spolu na týden navštívili Anglii. Dostal to jako dárek k narozeninám. Zjistila jsem, že dávat takovéto dárky má větší cenu než hromadit doma hračky, nové mobily nebo tablety. Díky kamarádce, která žije v Anglii, jsme měli jedinečnou možnost žít v anglické rodině a navštěvovat různá místa. Od Londýna přes Oxford po Durdle Door. Ondra viděl a plnými doušky nasával nový svět, mrakodrapy, metro, malé vesničky… Ověřil si v praxi, že mi může dělat průvodce po velkoměstě. Sice jsem musela dva dny jezdit metrem po Londýně, až mi z toho šla hlava kolem, ale co bych pro něj neudělala…

Po návratu nemluvil o ničem jiném než o Anglii. Zná stanice metra nazpaměť a raduje se z každého místa, které viděl. Řekla jsme si, že to velké nadšení pro věc využiji a budu ho motivovat k učení. Měl slíbeno, že když se zlepší ve škole, pošlu ho v létě zpět do Anglie. Děly se zázraky. Do poslední chvíle jsem neřekla závěrečný verdikt.

Hurá, jedu!

Náš syn si na konci června sbalil malý batůžek a vydal se na takovou svou velkou cestu. Odpočítával minuty a žil pouze odletem do Anglie. Představa byla, že bude chodit do školy a na brigádu, ale nakonec to nevyšlo. Měl být v Anglii 3 týdny, které se protáhly na 1,5 měsíce. Vůbec to nevadilo. Ondra se sžil s rodinou a poznal jiný svět, jinou rodinu. Viděl místa, poznal, jak se pracuje, žije. Nezískal asi tu super english, ale co si přivezl, je nadhled, samostatnost, vetší sebevědomí.

Když se vrátil, nabídla jsme mu společné kino. Měl jedinou podmínku – film bude v angličtině.  To je teď jeho nový rozměr. Sledovat filmy v angličtině. Každý máme ke svému cíli jinou cestu a já věřím, že přes vnitřní motivaci, nadšení a zapálení pro věc je to pěkná cesta.

Zajímejte se o své děti, hledejte společně různé cesty. Vyhrožovat a zakazovat je tak jednoduché. Naslouchejte, podpořte sny svých dětí, ať jsou z vašeho pohledu jakkoliv šílené a nereálné.