Teď je to IN

Naše generace byla zatížena převážně autoritativní výchovou. Tak jsme se rozhodli, že to budeme dělat „správně“. Jdeme přesně opačným směrem. Vychováváme své děti demokraticky, tolerantně, volně, svobodně….

Jak tedy? Něco si přečteme, a co je zrovna “IN“,  tím se řídíme.  Naše děti navštěvují Montessori školky, protože je to IN, přečetli jsme si knihu „Respektovat a být respektován“ a krkolomně dětem odříkáváme fráze naučené z knihy.

Proč neposloucháme sami sebe a nevnímáme naše dítě? Citem, láskou a srdcem?

Jak dobře vychovat dítě není žádná sranda. Každý to dělá nejlépe, jak umí v danou chvíli a dle svých zkušeností. Sama nemám patent na výchovu, dělám spousty chyb.

Jen možná nerozumím …

Proč dětem posluhujeme? Stále jim zajišťujeme program, jak mimo domov, tak i doma. Proč děti nemají v dnešní době povinnosti doma, proč se sami nedopravují do škol a děláme jim taxikáře? Nevěříme jim? Bojíme se? Nemáme na to čas?

Nechci kritizovat či soudit…

Každý si vybírá směr výchovy, který je mu blízký, přirozený….

Autoritativní, svobodná, benevolentní, respektující, partnerská, ani nevím, jaké všechny druhy výchovy bych mohla jmenovat. Já si myslím, že výchova dětí by měla respektovat hlavně život nás – rodičů). To, jak žijeme, prostě stačí. Děti nám budou zrcadlit, co vidí.

Každé bezhraniční dítě a nerespektující hranice, jsou voláním o pomoc a nejistotu. Věnuj se mi! Povídej si se mnou o životě, o práci, škole, pojď se mnou na nákup, uvařit či dívat se na televizi …Buď  se mnou, ne vedle mne!

Tohle asi IN není, ale já Vám to chci ukázat…

Trávili jsme minulé léto v Chorvatsku a děti si to moc užívaly: vodní lyže, potápění, kamarády, super pláž a ubytování. Skvělé místo, zábava, perfektní počasí. Po týdnu jsme přišli s manželem s  nápadem, že bychom mohli udělat výlet do Bosny. Jsme oba povahy dobrodružné a výstup na nejvyšší pohoří ostrova Pelečac, jsme již  s dětmi zdolali, tak co třeba vyjet někam dál?

Odezvy byly děsivé. Nikdo s námi nechtěl jet. Žádná z rodin. Co blázníte, tak daleko! Bude tam vedro a stojí to za to? Já a můj muž jsme si trvali na svém. Děti 11, 9, 1 rok nakládáme do auta. Ještě během cesty byla pěkná pruda a nálada, že by se dala krájet. Párkrát jsme během cesty zabloudili, párkrát se pohádali, ale k večeru jsme dorazili k řece Neretvě u Mostaru, kde jsme se vykoupali v průzračně ledové vodě.

Teď již je tomu přes rok a náš nejstarší si stále vyhledává něco v mapách v této lokalitě a básní o tomto výletě jako top akci z minulého léta. I když před tím by raději zůstal na pláži s kamarády, teď je rád, že viděl i jiná místa, jinou kulturu, místa zničená válkou… minarety, jiná náboženství, jiný svět…

A o co tady jde? 

Někdy je bezva naše děti neoprašovat a klidně jim ukázat i nepohodlí.  Věnujte více času svým dětem v obyčejných běžných životních situacích. Není třeba nakupovat drahé dary, stačí vyrazit jen tak na procházku do lesa nebo na chatu, kde není elektřina. Na to budou Vaše děti vzpomínat a budou si více vážit obyčejných věcí.

 Buďte spravedliví, zvídaví k sobě a ke svým dětem.

 

 

?